Jak zabezpečit jednokolejku - okamžitě, a skoro zdarma

Slepou jednokolejku lze za určitých okolností proti setkání dvou souprav základně zabezpečit během několika minut. A s náklady v řádech cca. desítek Kč. Ale píšu obecně, neznám detaily ostravské trati.

Vysetrovani nehody tramvaji v OstraveMAFA-idnes

Předem upozorňuji, že řešení, které níže navrhnu, neumí automaticky odpojit napájení tramvaje. Ale poslouží alespoň jako velice jednoduchý a účinný semafor, který, k mému zděšení, na tiskem propírané trati také nebyl. A pak má to řešení ještě jedno omezení - je použitelné jen pro linky, kde má být na jednokolejný úsek vpuštěna max. jedna tramvaj - tj. tam, kde se nepředpokládá hromadění dvou a více souprav na konečné (druhá tramvaj čeká na odjezd tramvaje předchozí).

Výhodou je jednoduchost, a zamezení nedorozumění, ke kterému může dojít, když teď bude provoz řídit dispečer přes vysílačku.

Takže abych konečně přestal napínat. Stačí zavést "pešek", nebo chcete-li "token", či "oprávnění". Fígl by byl v tom, že oprávnění by bylo fyzické, hmatatelné, a tudíž snadno viditelné.
Řidič soupravy (obecně, nejen tramvaje - může to být i železniční lokálka) může na jednokolejnou trať vjet jen v případě, že má v kabině "Předmět". Ten Předmět bude existovat jenom v jednom jediném exempláři, takže když někdo vjede s Předmětem do jednokolejného slepého úseku, má velkou šanci, že za ním omylem nepojede nikdo další (může tomu pomoci značka vedle kolejí, upozorňující na nutnost přítomnosti Předmětu v kabině při vjezdu do úseku).
Až pojede souprava zpátky, tak její řidič na rozmezí jedno a dvoj-kolejné trati předá Předmět řidiči čekající soupravy, a ten se pak směle vydá na jednokolejný úsek. Pokud by se potkali až dál, uprostřed běžné dvojkolejné trati, za jízdy obou souprav, tak by holt kvůli předání musely obě soupravy zastavit.
Princip je to velice jednoduchý, ale pro jednoduchý slepý úsek, s předpokladem nehromadění souprav na konečné, je plně funkční, coby přehledný semafor. Předávání předmětu sice působí akčně, ale pokud mají řidiči otevírací boční okénka, tak by to předání asi bylo komfortní.
A když by došlo ke střetu, tak se ví, že v právu je ten, kdo má u sebe Předmět, coby povolení.

Pokud ten princip rozvinu, tak by šel použít i pro jednokolejný úsek "odněkud-někam" (nekončící konečnou, ale z obou stran pokračující dvojitými kolejemi), za předpokladu, že by se vždy střídaly vozy postupně jedoucí v opačných směrech, aby se Předmět dostal vždy na druhou stranu k dalšímu zájemci o průjezd. A pokud by takových úseků bylo více, mezi výhybnami, šlo by to za určitých okolností řešit více různými Předměty - každý by patřil k jednomu jednokolejnému úseku.

Samotný Předmět by pak mohl mít podobu plastových desek A4 s podpisy vedení DP, případně zalaminovaného podepsaného a orazítkovaného papíru A4 - prostě by to mělo být něco, co nezapadne ani se nezakutálí, co jde prostrčit okénkem, a co nejde zaměnit za jiný kus.
Pokud bych chtěl být maniak, tak navrhnu, že v předmětu bude bezkontaktní čip, který bude nutné použít, aby byla souprava na úsek vpuštěna (jako když si bezkontaktním čipem otevíráte závoru u vjezdu na firemní parkoviště). To už by přineslo zabezpečení i proti zapomnětlivosti řidičů: nemáš čip=>nevjedeš. Ale to už je poněkud divoké a nerozumné řešení, místo kterého by fakt bylo lepší běžné profesionální traťové zabezpečení a lá Liberec-Jablonec, které umožní kumulování vozů na konečné nebo větší počet výhyben na trati.

Jak je to v Ostravě přesně s počtem výhyben na trati nevím, takže netvrdím, že by tam tento můj způsob šel použít. Navíc, jak se tak koukám do idosu, vypadá to, že na konečné Zátiší jsou v některých časových úsecích i dvě soupravy, což použitelnost popsané metody poněkud boří.

Ale neznám konkrétní podrobnosti tratě, třeba by se tam něco vymyslet dalo (v nejhorším by byli dva pešci, z nichž jeden by byl omezen pro použití pouze v určitých časových úsecích - což už sice také zavání chybou, ale takhle naslepo obecně nic lepšího nevymyslím).

Pokud teď v provizorním řešení bude provoz řídit dispečer, jak jsem se dočetl (a netvrdím, že to platí), tak by možná ten můj výše popsaný návrh stál za úvahu, pro doplnění. Protože řešení řidič-vysílačka-dispečer-vysílačka-řidič nabízí docela velký prostor pro nedorozumění, a následný tragický omyl.

V dnešní době, kdy je procesor levnější než obyčejný dětský kočárek (natož tramvaj), lze samozřejmě očekávat instalaci zabezpečovacího systému, který bude umět soupravu sám zastavit. Ale pokud momentálně není trať zabezpečena nijak, a od provizorního spuštění bude zabezpečena jen hlasovou komunikací s dispečerem, tak by se Ostravaci možná měli nad mým návrhem zamyslet, a provizorně něco na tom principu nasadit - samozřejmě jen jako doplněk jejich momentálně plánovaného provizorního zabezpečení.

PS
Nejsem si jist, jestli mám vůbec na tomto nápadu podíl, a pokud ano, tak nevím jak velký. Mám pocit, že jsem něco o předávání předmětu zaslechl kdysi v jakémsi TV dokumentu o historické železnici - tak jsem na tom principu jen dovymyslel konkrétní detaily - patrně ale stejně nebo hůře, než už dávno přede mnou někdo jiný.
Tím smutnější je ovšem fakt, že nic takového v Ostravě nepoužívali. Alespoň pro část trati alespoň v určitých časech by to mělo být použitelné, a náklady se mohou vejít do dvacetikoruny (zalaminovaný podepsaný papír).
A určitě jsem se trochu nechal inspirovat také principem počítačové sítě typu token ring.