O dvou montérech, dvou vodoměrech a jednom podpisu

Kde se vzaly, tu se vzaly, byly těsně za vchodovými dveřmi slyšet hlasy dvou neznámých lidí, spokojeně pobývajících na vašem soukromém pozemku...

Ilustracni snimekflickr.com : phatcontroller

Začal jsem trochu pohádkovou formou, ale příběh, který mám na srdci, je realita. A ne úplně pohádková.

Stalo se to před pár dny – uprostřed dopoledne vstanu od pracovního stolu a vydávám se na cestu do kuchyně. Ale cestou, procházeje předsíní, najednou slyším dva hlasy. No jo, mamka zase ráno před odchodem nevypla rádio ... ne, moment, ty blízké hlasy jdou zvenku! Kouknu z okna, a vidím jednoho nebo dva borce, jak u nás, "na našem" spokojeně cosi kutí. Aniž bych o tom byl zpraven.

U nás bez nás 

Vykouknu ze dveří, pozdravím, a jediného právě viditelného člověka se ptám, co že tu vlastně dělají. Druhý člověk je momentálně zalezlý v naší vodovodní šachtě; a na silnici je postavený Transit, mající na dveřích logo firmy, jež nám trubkami dodává pitnou vodu.

Dozvídám se, že nám přijeli vyměnit vodoměr, a vyjadřuji znepokojení nad tím, že jsem o tom nebyl informován před započetím akce. Mezitím ze šachty vylezl druhý montér (mladší z těch dvou). Jen vystrčil hlavu ze šachty, už na celé kolo hartusí, že to je šachta na h... (nejen že se to slovo nehodí do slušného článku, ale nehodí se ani do normálního projevu normálního slušného člověka). Odpověděl jsem mu, že jsem ho nenutil, aby do té šachty lezl, na což on odsekl řečnickou otázkou, jestli prý to říkal mně.

Nevím, komu to říkal, ale faktem je, že vstoupil na náš pozemek,  vlezl do naší šachty, odmontoval náš vodoměr – to všechno nejen bez mého souhlasu, ale hlavně bez mého vědomí; a teď ještě prudí ohledně kvality naší šachty, do které jsem ho vůbec nezval (a jak jsem se později dozvěděl od otce, šachtu jsme vytvořli přesně podle požadavků této vodo-dodavatelské firmy).

Přerušování dodávky vody

Když už tam tedy byli oba, tak jsem jim souhrnně sdělil, že se mi přístup jejich firmy vůbec nelíbí a nechápu, jak si můžou dovolit takhle k někomu vlézt, aniž by ho předem informovali. A ptám se, zda ta častá přerušení dodávky vody v posledních týdnech jsou plánovaná – podle předpokladu se dozvídám, že plánovaná jsou, protože souvisí s dlouhodobou rekonstrukcí, která tu v okolí probíhá. Takže vyjadřuji své znepokojení z toho, že o těch přerušeních dodávky vody obvykle nevíme předem, a dozvídáme se o nich až z toho, že zjistíme, že teď už neteče voda. Mladší z těch dvou podrážděně reagoval, že to není pravda (Jak může něco takového tvrdit? To, kdy se já něco dozvím, snad musím vědět já, ne on?), a že lístečky dávají do schránek dva dny předem. Jako by bylo tak lehké objevit malilinkatý kousíček papírku, zapadlý mezi reklamními novinami.

Ostatně už pár dnů před tímto setkáním s montéry jsem se jednoho bezvodného dopoledne snažil té firmě navrhnout, jestli by nemohla rozesílat informace o plánovaných vypínáních vody také e-mailem. Dispečer mi řekl, že těžko, protože mají 70 tisíc zákazníků, ale odpověděl jsem mu, že jestli roznesení 20 lístečků do 20 schránek trvá 20 minut, tak zaslání jednoho mailu na jeden distribuční seznam s 20 adresami je otázka 20 sekund. Načež dispečer ochotně vyhověl mé prosbě o telefon na šéfa, kterému bych to mohl navrhnout, ale bohužel se mi opakovaně nepodařilo tomu šéfovi dovolat.
Možná si říkáte, že asi nemám nic na práci, když se starám o takové věci – ale když vám každou chvíli nečekaně vypnou vodu, a jste odkázáni jen na rezervní zásoby vody, pro tyto případy trvale stočené v PET lahvích, tak se vyřešení situace stane vaším osobním zájmem.

Vraťme se ale k těm dvěma a naší šachtě. Mladší, vulgární, montér sebejistě argumentoval tím, že jsem povinen je k vodoměru pustit, přičemž si patrně příliš neuvědomuje významový rozdíl mezi výrazy "být vpuštěn" a "bez ohlášení vpadnout". Starší, slušný, montér se mi za to neohlášení výměny vodoměru omluvil, slovy "v pořádku" jsem jeho omluvu okamžitě přijal, a byl jsem připraven to dál neřešit. Navíc montéři říkali, že někdy dříve tady čtyřikrát zvonili, a nikdy tu nikdo nebyl, takže dnes už prostě nezazvonili. Což je sice pravda, doma pracuji jen někdy, protože některé dny jsem ve škole, ale teď doma jsem.
Ani neřeším to, že nehlášená výměna vodoměru znamená další nehlášené přerušení dodávky vody – když jsem montéry u nás doma objevil, tak už měli náš vodoměr dávno ze šachty venku – takže prostě přišli k nám, vlezli do naší šachty, zastavili mi vodu, a pustili se do montáže, jako by se nechumelilo. Co kdybych třeba zrovna byl ve sprše? To bych byl z jejich neohlášeného počínání docela namydlenej...

Podpis stavu vodoměru 

Když už jsem se tam tedy takhle v těch dveřích objevil, tak mě montéři požádali, abych jim podepsal stav vodoměru. Což jsem odmítl. Když jsem je tam našel, tak už měli jakýsi vodoměr položený vedle naší šachty, a teď mi tvrdí, že je náš. Jak já mám vědět, jestli je opravdu náš, když ho vidím až když už je venku, když výměnu neohlásili předem, abych si ho mohl zkontrolovat? Ten mladší zase argumentuje tím, že si mám přečíst smlouvu, že se vodoměr mění každých šest let, takže proč by to hlásili, atd. A že bychom taky vůbec nemuseli být doma, a že nakonec můj podpis nepotřebují.
S tím souhlasím, ale pak ten podpis zase najednou chtějí (přestože sami řekli, že ho nepotřebují...). A diví se, že na tom nepodepsání trvám. A prý co kdybychom vůbec nebyli doma, že to bychom si to také nemohli zkontrolovat. Na to mu říkám, že slušná firma by nám napsala třeba "za 14 dní vám přijedeme vyměnit vodoměr, takže jestli chcete, si zkontrolujte jeho stav". A já bych si pak kdykoliv večer vlezl do šachty, opsal bych si velké řády, a jestli se potom do výměny natočí pár kubíků navíc, bych už neřešil. A bylo by – ale to by nám o výměně museli říct předem.

Pak mi ukazují výrobní číslo vodoměru, které je jednak na vodoměru, a jednak na jejich papíře. Hm, vypadá to hezky, ale ten papír si vytiskli oni (resp. někdo v kanclu u nich ve firmě), na tom papíře není podpis nikoho z rodiny, takže to pro mě pořád není důkaz, že jsme doma měli vodoměr tohoto čísla. Jak prosté by bylo ušít na spotřebitele boudu – vzít vodoměr s velkými čísly na počítadle, napsat si nějaký papír, do něj uvést číslo tohoto vodoměru, pak k někomu přijet, dát mu nový vodoměr, ukázat mu ten přivezený, i s tím papírem, nechat si od zákazníka podepsat, že na starém vodoměru měl tolik a tolik, pak mu naúčtovat brutální palbu, a jeho protesty smést ze stolu s tím, že stav starého vodoměru přece podepsal.
Z mého pohledu je takový postup odhalitelný a podepsání stavu za takových okolností nepřijatelné, ale vím, že je bohužel dostatek lidí, kteří to klidně podepíší, a nevidí na tom nic divného.

Ještě jsem montéry ujistil, že nemám nic proti nim osobně a nepředpokládám, že by nás oni chtěli nějak ošidit, ale že se na to prostě dívám jako informatik, a vidím, že je to systémově nedořešené. Na to mi ten mladší odpověděl, že jim (jako těm na jejich firmě) můžu poradit. Souhlasil jsem a řekl jsem, že mě můžou kontaktovat, a on odsekl, že těžko. No tak co vlastně chce? Nejdřív říká, ať vedení jeho firmy poradím, a když souhlasím, tak mě shazuje s tím, že nebudou mít zájem. Tak ať si ve svých názorech nebo prioritách udělá trochu pořádek (to jsem mu ani neřekl, jen si to myslím).

Oba byli evidentně dost rozčarovaní z toho, že jsem jim ten papír nepodepsal, a ten starší se rozčiloval, že se ještě s takovým přístupem nesetkal, a že ho to u mladého člověka mrzí. Ale co jsem jim proved tak hrozného? Nemůžou přece po mně chtít, abych podepsal něco, o čem nevím, jestli je to pravda, a nejsou schopni mi to hodnověrně doložit?
Nabídl jsem jim, že jim můžu podepsat, že na vodoměru číslo xxx je stav yyy. To ochotně udělám. Ale odmítám podepsat, že jsme ten vodoměr měli v šachtě, protože to já prostě nevím. Já jsem ho viděl až když ležel vedle šachty. Nejsem pes, abych ho poznal po čichu. A to ti dva nemohli za boha rozchodit a prudce se jim to nelíbilo.
Starší argumentoval tím, že je mu 57 a nemá tedy zapotřebí někoho šidit – sice nevím, nakolik poctivost či nepoctivost člověka souvisí s věkem, ale to jsem s nimi neřešil, a ještě jsem oběma několikrát zopakoval, že nemám nic proti nim osobně, že mi jde jen o princip, o systém, o metodiku.
Ten mladší si pak ještě vzpomněl, že číslo vodoměru je napsáno na každé faktuře, což jsem uznal za dobrý argument, který to celé dost řeší, nicméně, jelikož se doma o tohle nestarám, a oni se předem neohlásili, tak tu fakturu nemám momentálně k dispozici. Ale hlavně už v tu chvíli na podpisu ani netrvali, a dali mi k oboustranné spokojenosti lístek, který normálně nechávají lidem ve schránce, když jim vodoměr potajmu vymění rychleji, než někdo stihne vykouknout ze dveří.

Pak jsem se ještě zeptal na nějaké podrobnosti ohledně té dlouhodobé rekonstrukce silnice a vodovodu/odpadu, kterou tu právě provádí. Jako co všechno se tam bude měnit, a tak. Částečně proto, že mě to zajímá, a částečně pro uklidnění tónu vyhrocené situace (normálního člověka potěší, že se někdo zajímá o jeho práci). Ten mladší sice odsekl, že nám to město všem poslalo, takže si to mám přečíst a mám se trochu zajímat (což přece právě dělám, když jsem teď u zdroje...), ale přecejen jsem se dozvěděl aspoň něco v tom smyslu, že se dělá "všechno" (takže nic konkrétního), ale že se to neví, že podle toho jak bude vypadat to, co se odkryje, se to bude měnit. Dodatečně jsem se od našich dozvěděl, že město nám samo neposlalo vůbec nic, že jediné informace máme od souseda, který je z města vydobyl a následně rozšířil (a díky kterému víme i to, že se vůbec silnice začíná rekonstruovat – ale teď nemám čas ani nervy psát knihu o přístupu městského úřadu k občanům...).

Poté 

Pár hodin poté jsem se dozvěděl, jak o mně montéři vyprávěli, kdoví co hrozného jsem jim říkal nebo dělal, že se s tímhle ještě nesetkali, apod.

Ale co já jsem jim provedl špatného? Že jsem jim odmítl podepsat něco, o čem nevím, jestli je to pravda? Na tom snad není nic hrozného. Hrozné je spíš to, když něco nepřesného podepíšu, a pak to někdo použije proti mně. Abych pravdu řekl, také mám sklony spíš k "nepruzení" a podepsání, ale vědom si toho, že to není ideální postup, a může se mi vymstít, bych s tím měl něco dělat. A někde se začít musí.

Ono to celé od začátku mohlo být jinak.
Kdyby byl někdo z nich zazvonil a řekl "Dobrý den, já jsem Pepa Novák z té a té firmy, a přijeli jsme vám vyměnit vodoměr za nový", tak řeknu "Ok, v poho, potřebujete k tomu nějakou mou pomoc?".

Ale když z ničeho nic najdete dva neohlášené cizí chlapy na svém pozemku, navíc jeden z nich vám zavřel vodu, mluví sprostě a má kecy na vaši šachtu, udělanou podle předpisů, do které vlezl bez vašeho vědomí, tak jak se na ně asi mám tvářit?
A ještě pak po mně můžou chtít podepsat něco, co mi neumí doložit.
Kdyby se byli po příchodu nahlásili, tak jsme si mohli ušetřit nervy, a jelikož bych viděl, že ten vodoměr vyndávají z naší šachty, nebo bych ten vodoměr viděl přímo v naší šachtě, tak bych jim bez problémů jeho stav podepsal.

Sami si k vodoměru dávají pečetě, abychom ho neobešli, a my se kvůli tomu neurážíme, protože to chápeme jako běžné plošné zabezpečení proti případným podvodníkům. Tak proč oni nechápou, že na druhou stranu chceme nějaké zabezpečení i my?
A vůbec, kdybych měl být důsledný, tak bych je musel ze všeho nejdřív od nás vykázat, pak si jejich totožnost ověřit na jejich dispečinku, a pak je případně zase vpustit. Není problém sehnat ani bílého Transportera s nápisem Policie, tak natož modrého Transita s jedním malým logem na dveřích. Takže jsem byl pořád dost měkkej, a snažil jsem se neprudit. Ale kdyby se mi někdo chtěl cpát přímo dovnitř za dveře, asi bych si ho na jeho firmě ověřil.

No nic, nebudu si dělat nervy. Hlavním důvodem, proč jsem ten článek napsal, asi stejně nejspíš bude to, že o mně pak vyprávěli, jak jsem na ně byl zlý, tak jsem asi kvůli tomu pocítil potřebu vypustit do světa i svoji verzi...