Sešrotovali jsme funkční auto s platnou STK

Díky údajně ekologické dani jsme se zachovali neekologicky, neefektivně a navíc svým způsobem asociálně. Ale jinou možnost jsme neměli. Museli jsme. Žijeme ještě ve svobodné zemi?

Ilustracni snimekflickr.com : frankieclarke

Ekologická daň znamená, že když si někdo pořídí ojeté auto bez euro normy, tak za to zaplatí státu 10 tisíc Kč.

My jsme se teď potřebovali zbavit našeho starého auta - na běžné ježdění jsme nedávno pořídili novější kousek a držet si druhé auto na vození uhlí, psa, a jiných "špinavých věcí" by vzhledem k výši povinného ručení bylo příiš drahé. Takže se rozhodlo, že staré auto půjde z domu. Ale jak?
Fiat Tipo, který spatřil světlo světa v roce 1988, už sice měl drobné mušky, ale pořád jezdil, brzdil, řídil, byl kompletní, držel pohromadě, měl platnou STK a emise. Logicky by se tedy řeklo, že se někomu prodá. Nebo třeba i věnuje.

Někdo jezdí třeba stodvacítkou v pokročilém stádiu rozpadu, omlácenou ze všech stran, neplnící skoro žádné dnešní normy, a fungující na dobré slovo. My bychom mu to naše vozidlo mohli třeba i zdarma věnovat, když už nemá tržní cenu. Aspoň by to auto ještě jezdilo, a udělalo někomu službu.
Oproti stodvacítce je náš bývalý vůz prostornější a pohodlnější pro posádku, má využitelnější kufr (protože kufr je vzadu a vůz má pět dveří), a hlavně je bezpečnější - a to z pohledu aktivní i pasivní bezpečnosti.
Navíc má katalyzátor, elektrická přední okna, elektrický střešní šíbr, posilovač řízení a centrální zamykání. Tím obvykle šádiny neoplývají.
Ve srovnání s průměrnou šáde má v dobrém stavu i plechařinu.
A z pohledu ekologie by naše auto mohlo mít i menší emise (mj. díky katalyzátoru), delší interval výměny oleje, apod.
Takže z makro-společenského hlediska je výhodné takový vůz zachovat, posunout ho místo šádiny, a sešrotovat zbytky šádiny, které ještě drží při sobě.

Bylo by to logické, sociální, efektivní, ekonomické, ekologické. V logicky fungujícím svobodném státu by to tedy mělo být nejen možné, ale přímo vítané.
U nás je bohužel všechno jinak. Pakliže někdo jezdí otlučenou šáde, na které není schopen realizovat ani nejzákladnější opravy, takže se propadá do stále horšího stavu, tak kde asi vezme jedenáct tisíc na registraci vozidla, které bychom mu věnovali? (10k eko daň, 800 poplatek MÚ, 200 poplatek STK)
Údajně se to někdy řeší smlouvou o trvalém užívání, ale do toho nejdem, nechceme jít pro dobrotu za žebrotu... nechám auto napsané na sebe, někomu ho věnuji, a všechno co s autem provede (dopravní přestupky, nehody, nezaplacené povinné ručení, apod.) pak půjde za mnou. Tak to pěkně děkuji, bohatě mi stačí přestupky vlastní :)

Takže jediná možnost, která nám zbývá, je likvidace.
Zkoušeli jsme vůz prodat na náhradní díly, ať si ho nějaký uživatel stejného typu postaví na zahrádku a rozebírá, nebo ať si s ním někdo na uzavřené trati jezdí autokros - ale papírová likvidace vozu, který chcete zachovat na díly (nebo slepicím na kurník či dětem na prolejzačku), obnáší tak složitý a zdlouhavý proces, že to člověka docela odradí. Nestačí normální žádost – musí se rozjet správní řízení, a v něm majitel vozu musí téměř vlastní krví podepsat nějaké místopřísažné prohlášení, na základě kterého to pak někdo schvaluje... a zas tak daleko moje dobrotivost nesahá.
Navíc by se tím jen dosáhlo odhlášení auta, aby z něj byly díly. Už by s ním stejně nikdo nemohl jezdit. Takže by to lítání po úřadech a hra se státním ďáblem nepřineslo velký společenský přínos.
Takže se na to můžu rovnou vybodnout, a rezignovaně dát funkční, a docela pohodlný, bezpečný, využitelný a ekologický vůz (ve srovnání s některými jinými, doposud jezdícími vozy) "ekologicky zlikvidovat".

Jakápak ekologická likvidace? Jestliže se zlikviduje něco, co mohlo někomu dál dobře sloužit (lépe a ekologičtěji než to, co užívá teď), tak mi někdo vysvětlete, co je na tom ekologického?

Kdybychom žili v demokratické zemi, kde mají dospělí svéprávní lidé základní občanská práva, tak bychom to auto někomu věnovali, ať mu slouží lépe než to, čím doposud jezdí.
Jestliže nás ale stát tlakem různých paralelních nařízení donutil k tomu, že jsme funkční věc dali zlikvidovat (museli jsme ji zlikvidovat, nemohli jsme ji prakticky někomu věnovat), tak mám pocit, že žijeme v naprosté totalitě. Proč nesmím někomu svobodně věnovat funkční věc, kterou už nepotřebuji? Proč ji musím povinně likvidovat?
(neuznám případnou odpověď, že "přece můžu" - protože stát by nového majitele auta za přijetí mého daru tak zdusil údajně ekologickou daní, že si to ode mě nikdo nevezme)

V našem případě se před totální likvidací zachránilo alespoň pár věcí - známý naboural svoje vozidlo stejného typu, tak jsme mu náš vůz poskytli k očesání všeho, co potřeboval na opravu svého auta (za určitý poplatek, protože ani ekolikvidace našeho auta není zadarmo). A ještě jsme si sundali pár drobností, které třeba najdou svého nového majitele. Nicméně většina vozu se zlikvidovala, a doposud jezdící vůz zkrátka reálně i formálně přestal existovat.
Tak tomu rozhodně neříkám ekologie.

Teď se tuším Paroubek (nebo tak někdo) opíral do Klause, že je asociál, když vetoval šrotovné. Přitom asociální je právě samo šrotovné, protože díky němu se z oběhu vyřadí středně stará, spolehlivá a bezpečná auta. A zůstanou vraky, ohrožující své majitele i okolí. A obzvlášť časem to bude znát. Protože se narušil běžný řetězec, podle kterého má auto jít od nejmovitějšího prvního majitele, který za něj dá třeba 300 tisíc, postupně přes další(ho) třeba jednoho až tři majitele až k někomu, kdo to auto koupí třeba za pět tisíc. A jestliže se takový vůz dá sešrotovat ve fázi, kdy má hodnotu třeba 20 tisíc, tak co potom za dva-tři roky koupí uživatel desetitisícového auta? Nic. Bude dál jezdit tím, co má. Co je na tomhle sociálního nebo snad dokonce ekologického?
Někdo, kdo nemá ani jedenáct tisíc na přihlášení vozu, který by mu někdo věnoval, si asi těžko půjde koupit nový vůz za 140 tisíc, byť by na něj dostal 30 tisíc příspěvek - to je snad jasné každému absolventovi druhé třídy ZŠ, ne?

V nějaké televizní debatě o šrotovném teď někdy moderátorka odpůrci šrotovného říkala, že tam a tam se za tu a tu dobu zlikvidovalo tolik a tolik vozidel starších deseti let. A tvářila se, jako že je to dobře, že je to argument pro šrotovné, a jak je to šrotovné šikovné a hodné, že odstranilo tolik aut starších deseti let. Ale proboha, vzpamatujte se, vždyť před deseti lety byl rok 1999. Co by za to mnozí dali, kdyby jezdili aspoň autem z roku 1995. Čím pak budou asi jezdit? Když se sešrotuje všechno z let 1990-1999, tak logicky budou dál jezdit auty staršími roku 1990! Můžou ho sice dát sešrotovat, ale jestliže teď neměli na auto z roku 1995, tak ani se šrotovným nemůžou mít dostatek prostředků na pořízení fungl nového auta! Kam se poděl rozum, logika, základní matematické schopnosti?

S výjimkou lidí, kteří dlouho šetří na nové auto, a pak s ním jezdí od fabriky až na šroťák a s výjimkou lidí, kteří náhle zbohatli, se každý drží v nějaké cenové skupině auta, podle svých možností. Někdo koupí auto za 100 tisíc, za padesát ho prodá, a zase koupí auto za 100; jiný zase koupí auto za 35, za 10 ho prodá, a zase koupí za 35; a někdo zase koupí funglovku za 450, za 200 ji prodá, a zase koupí funglovku za 450. To je normální běh. Každý si drží to, na co má. Každý má to nejlepší (nejbezpečnější a nejekologičtější) co si může dovolit.
Není normální (efektivní, ekonomické, ekologické), aby člověk, který si kupuje funglovku, dal svoje dosavadní auto zlikvidovat! Jestliže má někdo dostatek peněz na nové auto, tak pravděpodobně auto, kterého se právě zbavuje, je natolik hodnotné (zánovní, v dobrém stavu), že může ještě někomu sloužit a nevyplatí se ho likvidovat. Pakliže se zlikviduje, tak se méně majetní lidé uvězní v oblasti stárnoucích vraků, které nebudou mít čím nahradit, protože ta ucházející auta se zbytečně brzo sešrotovala.

A je opravdu ekologické zlikvidovat funkční věc a vyrobit novou? Ona výroba nové věci není ekologická zátěž? Při jaké teplotě se vyrábějí plechy? Proč se nenechá na člověku, aby podle toho, kolik km ročně s autem najezdí, usoudil, jestli je ekologičtější/ekonomičtější nechat staré auto, nebo si nechat vyrobit auto nové?
Nejsem sice ortodoxním zastáncem všemožné ruky trhu ve všech oborech a za každou cenu (i když nejsem ani zastáncem toho, aby lidé sedící doma měli větší příjmy než lidé pracující), ale ekologická daň a šrotovné jsou kontraproduktivní (kontraekologické a neefektivní), nelogické a nemravné zásahy do společnosti. 

Proč někomu (navíc natolik bohatému, že si může dovolit fungl nové auto) dávat darem 30 tisíc za to, že zničil funkční věc, která mohla někomu sloužit?
Proč od někoho (navíc od někoho, kdo si patrně finančně nestojí nejlépe) vybírat pokutu 10 tisíc za to, že si místo extrémně starého neekologického ne moc bezpečného auta pořídil auto novější, ekologičtější, bezpečnější?

Ať jste vlevo, nebo vpravo; ať chcete, aby se vybíralo a rozdávalo, nebo naopak aby žil každý za svoje - z principů logiky a matematiky se snad všichni dohromady shodneme na tom, že šrotovné a ekodaň jsou asociální. Ať už vy osobně jste pro socialitu, nebo naopak pro odpovědnost každého za sebe sama, tak nezávisle na tom lze konstatovat, že to, co údajně sociální strana prosazuje, je prostě asociální.

Abych to nějak shrnul -
šrotovné je asociální (a neekologické),
ekologická daň zvyšuje ekologickou zátěž (a je asociální),
a jako občan, který chtěl za symbolický poplatek, nebo třeba i zdarma  někomu přenechat docela dobré vozidlo (lepší než doposud má), ale nemohl, se neubráním dojmu, že žijeme v totalitě.

Všechno je tedy nějak na hlavu, všechno je jaksi opačně, než by to podle názvu mělo být. Ale asi nemá smysl se rozčilovat.
Snad nám tu jednou nezaloží Ministerstvo pravdy, jako v Orwellově románu.

PS - pokud se přecejen chcete rozčilovat, přečtěte si ještě můj starší článek "Je poplatek za přepis vozu opravdu ekologická daň?". Zmínil jsem tam i to, že starší auto může dojezdit okolo baráku, zahrady či lesa, a dospěl jsem k závěru, že skutečná ekologická daň je ta v litru benzínu - a ta dávno existuje pod názvem "spotřební". Tyto věci už jsem nechtěl v dnešním článku opakovat, takže si je kdyžtak přečtěte v tom starším článku.

PPS - stodvacítku a s ní přibuzné typy šádin jsem použil jako dnes typický příklad vozidla v nedobrém stavu. Samozřejmě nepopírám, že existují a jezdí šádiny v dobrém až skvělém stavu, takže si to nikdo neberte jako osobní útok na sebe či své vozidlo. Statisticky vzato je zkrátka stodváca asi nejčastější typ vozu, který se na českých silnicích prohání v katastrofálním stavu, což se nevylučuje s existencí konkrétních exemplářů ve skvělém stavu.